Příběh…


Níže přepis videa. Podle své libosti koukněte na video nebo si počtěte…
……………………………………………………………………………………………………………….
Dneska jsem se rozhodla s vámi podělit o příběh. Příběh, který je mi velice blízký a zaryl se mi pod kůži. Taky to znáte a něco vám to připomíná?

Kdysi dávno jsem snila o svém úžasném bydlení. A protože jsem neměla tu možnost, začala jsem tyto sny plnit ostatním. Každý den jsem vymýšlela pro druhé estetická řešení, pomáhala jim vybírat a vytvářet útulné domovy, kam se s jistotou mohli každý den vracet, odpočinout a každý tam měl ten svůj úžasný prostor.

Vytvářeli jsme jejich domov, aby splňoval všechny důležité vlastnosti a to ochranu, stabilitu, možnost regenerace a odpočinku, společné chvíle s rodinou a přáteli, funkčnost pro každodenní fungování a celkovou harmonii. Takovou jejich oázu.

Jednou jsme tvořili celý prostor, jindy jsme vybrali jen nějakou místnost, jindy stačilo několik konzultací a jindy jsme hledali celý nový dům nebo byt.

Při každičkém takovémto úkolu si všímám, co lidi řeší, co jim vyhovuje a naopak nevyhovuje, kde vznikají problémy a zádrhely a na to všechno hledám odpovědi. I v případě, že to klienti hodí za hlavu, mě to pořád vrtá hlavou a tak hledám dál.

Prostě mě štvaly a pořád štvou odpovědi tipu: “Prostě to tak je a jinak to nejde!”. To pro mě nebyla a ani není odpověď.

Úplně nechápu dnešní novostavby, kdy dnes a denně řešíme s klienty kolikrát úplně prekérní situace, miniaturní místnosti, kam nemůžeme vměstnat všechno to, co ke každodennímu fungování prostě potřebujeme, tzn. že např. do ložnice máte problém stěží dostat pohodlnou manželskou postel, nějaký ten noční stolek na lampičku a odložení drobností před spaním a pohodlný pohyb kolem takto umístěné postele. A to nemluvím o úložných prostorech.

Dnešním projektantům, stavební firmám a developerům prostě vůbec nezáleží na tom, jak tam budou lidi (vy) každý den fungovat a jestli se vám tam vejde všechno, co potřebujete.

Dnešní dispozice s kuchyňskými kouty jsou tak miniaturní, že dostat tam často sporák, lednici, dřez a kousíček pracovní plochy na pohodlné dennodenní fungování, bývá pěkný oříšek.

Kam vůbec umístit jídelní stůl, aby se k němu pohodlně vešli všichni členové domácnosti? A to nepočítám, když náhodou k tomu navíc přijde návštěva. Do toho sedačka pro všechny členy domácnosti a o dětských pokojíčkách ani nemluvě.

A tak jsem se jednoho dne naštvala a jak říká můj úžasný kamarád Radek: “Došlo k nasrání hlavního hrdiny” a nechala se vámi vyhecovat a začala jsem tvořit tyto stránky a videa.

Protože dokud budeme takovéto předražené, miniaturní a nepohodlné byty a domy kupovat, tak se budou pořád stavět a my dokola řešit tyto problémy a ubírat si na komfortu. Dnes se bohužel staví za co nejlevněji postavit, co nejdráž prodat a vy, co se tam nastěhujete si s tím dělejte, co chcete….

Není to smutné? Není to od nich sobecké? Proč si to máme nechat líbit?

Kvůli tomu trávím spousty času, zpracovávám témata, která by vás mohly zajímat/o která si říkáte, točím videa, překonávám různé technické, softwarové překážky, pořizuji k tomu vybavení, studuji nejmodernější techniky, aby se to všechno mohlo dostat až k vám. K vám všem. Stojí mě to hodně úsilí, peněz i času, abych všechno toto mohla s vámi sdílet.

Spousta lidí mi na začátku říkali: “Jóó, běž do toho, to je pecka, to lidem pomůže, je to skvělý, dej lidem tvý informace a mnoholetý zkušenosti…” Tak jsem do toho šla, předávám informace a zkušenosti a víte jak to dopadlo?

Ti co mě nejvíc hecovali a tvářili se, že mě podpoří, tak mi nedají pod video ani lajk, ani komentář, ani zpětnou vazbu, jestli je to to, co je zajímá a chtějí vědět.

Někteří z těchto lidí a nebo i kamarádi mi volají, že potřebují pomoci, mé služby, protože slyšeli na mě samou chválu a doporučení. Já řeknu: “Jasně, co potřebuješ?” a vložím do toho to nejlepší, co ve mně je. Často to dělám i po nocích, abych jim vyšla vstříc.

A když přijde na cenu, tak pokud jim to nedám zadarmo nebo za zlomek ceny, tak položí telefon, neodepíší na zprávu a už se neozvou… A najednou začnou hledat výmluvy, proč nezaplatit. A dost často jsou to ti nejbližší, kamarádi, známí… Taky se vám to stalo?

Moc ráda chci vám všem pomáhat, pomáhat řešit vaše problémy, nacházet co nejlepší řešení, aby bylo pro vás co nejideálnější, předávat vám mé zkušenosti, na kterých jsem hodně makala a získávala mnoho let. Předávat vám to, čemu věnuji obrovskou energii a co jsem se musela x let učit, zkoušet a pilovat.

Ale i já potřebuji platit složenky, věnovat se blízkým a přátelům. I já potřebuji si dopřát relax a načerpat nové síly, nové inspirace, nové vhledy a nápady, pořídit novou techniku, abych vám to mohla dávat zase zpět.

A proto vás chci poprosit, že i když přestanete sledovat mé příspěvky, věnujte mi pár slov, pár řádků, abyste mi dali vědět, proč. Nééé, nechci vás o ničem přesvědčovat, ale je pro mě důležitá vaše zpětná vazba a moc si vážím každého z vás. Chci se zlepšovat a chci se zaměřit na věci, které vás baví, s kterými si nevíte rady a s kterými potřebujete pomoci.

A né, když se někoho na zpětnou vazbu zeptám, tak mi vůbec neodpoví a nebo je na mě sprostý a v lepším případě mi napíše, že je to jeho věc. Děkuji vám za každou zpětnou vazbu!!! 🙂

A pokud mé příspěvky sledujete a líbí se vám, abyste dali lajk, dali zpětnou vazbu, co se vám líbí, i co vás nezajímá. Nebo klidně dotaz, když není něco jasné a nebo když potřebujete rozšířit obzor. Opravdu chci, abyste čerpali informace, byly vám užitečné a pomohli vám. Záleží mi na vás a chci, abyste byli spokojení.

A nebojte se psát veřejně 🙂 Mám od vás tolik krásných e-mailů. Jen mi připadne, že se tyto vaše zkušenosti a názory trošku bojíte sdílet i s ostatními.

Nebojte, solte to tam! Sdílejte své názory, myšlenky i zkušenosti 🙂 Co se vám povedlo, s čím se ztotožňujete, nad čím teď pracujete nebo se chystáte pracovat. Co se vám líbí a co byste chtěli! Pište to pod příspěvky!

Takže teď prosím dejte lajk, koment, názor. Díky moc! Mějte se úžasně!!!

Vaše Jana z Krásného a zdravého bydlení 🙂

Komentáře
  • Markéta Matoušková
    Odpovědět

    Naprosto Vás chápu a myslím si, že pokud své práci jste věnovala a věnujete energii, čas i finance, je logické, že si zasloužíte,abyste dostala zaplaceno. Popravdě, pravidelně vaše příspěvky nesleduji, ale fandím Vám a proto zde připojuji svůj komentář. Vše má svůj čas a až přijde ten můj, ráda využijí vašich služeb. Hodně štěstí a krásné vánoční svátky! Markéta M.

    • Jana
      Odpovědět

      Děkuji, děkuji Marky 😊 Bohužel se toto děje úplně všude i v každém oboru… Asi jsme tak přehlcení a navyknutí na slevy a dostávat ‘zadarmo’, že si to vůbec neuvědomujeme a namísto díky jsme schopni se sebe vypotit i často nepříjemné reakce a očekávání… namísto abychom si sami třeba řekli: ‘jo, to je dobré, zajímavé’ a nebo řekli svůj názor na danou věc… nevadí, každý jsme nějaký…

      Děkuji moc za koment, názor, reakci a i když nesledujete pravidelně příspěvky, je fajn, že aspoň občas Vás nějaký zaujme. Taky Vám přeji nádherné Vánoce. Pojďme rozdávat radost, štěstí a pohodu!!! 😊😊😊

  • Marky
    Odpovědět

    Jani, díky za sdílení příběhu. Někdy je třeba otevřít oči, podívat se na věc jinak, a nenechat si “srát” na hlavu. Omlouvám se všem, ale jen jsem se napojila na poetiku tvého kamaráda Radka. Ale ono je někdy nutné použít nějaké to břitké slůvko, které naprosto dokonale vyjádří emoci. Komentář píšu v průběhu tvého vyprávění, které právě finišuje. Takže ještě k tomu něco napíšu. Někdy lidé nebývají psavci, i když sama ze své zkušenosti vím, že když dostanu komentář pod svým receptem nebo pod videem s nějakou zajímavou tématikou, vždy mám daleko větší radost a jako doooost mě to nabíjí. Ale taky se stane, že lidé video či blog vidí, dají lajk, jen nekomentují. Tak jako říkám si, „nebylo by pěkné, kdyby mě klienti zahrnuli svými komentáři?” A pak si představím samu sebe, jaká jsem při projíždění fb, instagramu, a uvědomuju si, že poslední dobou mám čím dál tím menší chuť se vyjadřovat. Ovšem to se netýká témat, která mě baví. Témata, která mě baví si jdu okamžitě otevřít, prohlížím si nebo poslouchám. Ne vždy reaguju, i když mě video pobaví, někdy zapomenu. Už se nevracím zpět na FB. Tak to dělají i lidi na našich stránkách, ťuknou na téma a jdou poslouchat, nevrací se ke komentáři. Jsem šťastná, že poslouchají, že si uvaří moji dobrůtku, i když se písemně nevyjadřují. A nebo mi píší majly jak jsi sama říkala, a píšou jak moc jim chutná. To se tetelím blahem. Taky si uvědomuju, že nemám klienty věkové kategorie do 20 let, ta děcka píšou všechno a všude, i na sklo autobusu 😀 Jak jsem teď doma a trošku sleduju českou YT scénu, všímám si, že každý říká, „A nezapomeňte, dejte mi palec nahoru nebo dolů, zkrátka vyjádřete se”, vypadá to, že je třeba to lidem připomínat :)
Hele, nebuďme závislí na komentářích, dělejme si svým projektem radost a chvalme. Já jen za sebe řeknu jak to dělám. Chválím, když to cítím (to je vlastně takový komentář slovem, myšlenkou, duchem). Chválím pořád, chválím všude jak to jen jde, na zastávce, v novinovém stánku, na poště, v rybárně. Cokoliv uvidím, i maličkost. Proč? Dělám radost, sleduju ty reakce jak se člověk najednou rozpustí v té hezké emoci. Chválím, když vidím hezkou kytku, ohnu se k ní, přivoním a říkám jak je krásná, přiletí motýl a pochválím mu nádherný křídla a obdivuju jeho let, tetelím se na ptáčkem, který zazpívá, když potkám kamaráda, řeknu mu jak moc ráda jsem ho viděla a jak mu to sluší, když někdo na ulici zahraje na hudební nástroj, hodím mu nějakou tu kačku a pochválím ho úsměvem. A víte co, to nedělám jen pro něj, je to vzájemný, dělám to i pro sebe, mě to těší, propojuje to vzájemně lidi, dělá to svět krásnějším. 
Přátelé, komentujte, lajkujte, chvalte, sdílejte, obdivujte, děláte svět krásnějším 🙂
    PS, píšu moc? No A? 😀

    • Jana
      Odpovědět

      Marky, děkuji moc za krásný a dlouhý komentář. Víc takových lidí, kteří vhání energii do žil 😊😊😊
      Ano ano, jsme přehlceni informacemi a kdybychom měli všechno dlouze komentovat, tak bychom nedělali nic jiného. O to víc si vážím každého komentu, každého lajku, každého názoru, každého dotazu 😊😊😊 Děkuji 😊😊😊

  • Veronika
    Odpovědět

    U těch kamarádů, známých, ale asi i obecně bych doporučovala mluvit o ceně, alespoň přibližné už předem. To může vyfiltrovat pak ty výše popsané případy.
    Beru to podle sebe, ať cokoliv potřebuju, ať produkt či službu, potřebuju vědět o jakou cenovou hladinu se jedná. Taky se mi jednou stal trapas, kdy na FB jedna žena nabízela super přírodní produkty, neuvedla cenu a já to tak odhadla do do nějaké částky, takže jsem se jala rovnu objednávat do zpráv a pak na mě vybalila cenu….a já si to nemohla dovolit 😀 Byla jsem z toho tak paf, že jsem ani nevěděla co jí na to napsat 😀
    A jinak ..kamarádi jsou možná nejhorší zákazníci, protože co jsem si tak všimla jak to funguje, tak lidi se rádi chlubí tím, jak získali výhodnější cenu/slevu/zadarmo od kamaráda a tak bohužel už to tak nějak očekávají “kámoška mi dá slevu”.
    Nedá se jinak, než s tím pracovat a hned si určit pravidla. Ale to je všechno vývoj.

    • Jana
      Odpovědět

      Ano, je fajn mluvit o ceně, ale člověk potřebuje nejdřív vědět, co může získat. Pokud na začátku je řečeno: ‘zaplať’ a vůbec nevíte za co, tak to taky není dobré.

      Je fakt, že jsou občas cenovky maskovány a pak to působí nepříjemně. Ale pokud není uvedena cena a Vy zareagujete, že se Vám to líbí a až po sdělení ceny přehodnotíte nákup, je to dle mého názoru v pořádku. Vůbec nemějte nepříjemné pocity z takovéto situace 😉😊 Řešte to, jak to cítíte a jak je to i pro Vaši peněženku pohodlné 😊

      A přesně jak píšete: kolikrát jsou kamarádi ti nejhorší klienti 😁 No jo no… 😊😊😊

      Děkuji moc za koment, Verčo 😊😊😊 Přeji, ať se Vám daří 😊😊😊